S látkovýma plenama dřív na nočník?

Velmi často se nás maminky ptají, jestli když budou používat látkové plenky, bude umět jejich dítě chodit dřív na nočník. A odpověď zní: „Nebude.“ Látkové pleny totiž nejsou samospasitelné. Ani to pověstné „mokro na zadečku“.  Ono totiž to mokro s tím nočníkováním z hlediska dítěte až zas tak moc nesouvisí. Spíš z hlediska rodiče. Jak to? Díky tomu, že RODIČ cítí mokro v pleně dítěte, psychologicky ho to donutí plenku vyměnit za čistou. U papírové pleny často rodič  s klidem čeká, až bude pořádně „naplněná“, protože dítě je přece „v suchu“ /co na tom, že není v čistém?/ a šáhnutím do plenky ošálíme i svůj rodičovský mozek. Osobně mám podezření, že máme atavisticky kdesi v mozkovém centru zakódováno, že mokro znamená nutnost péče o mládě, zatímco sucho nechává naše prabuňky v klidu a neburcuje nás k akci… 😀

Přesto ale látkové plenky mohou pomoci k časnějšímu odplenkování. Ale jak na to?

imsevimse_chodicRecept je jednoduchý – časté přebalování, ideálně co nejdřív po vykonání potřeby miminka/batolete do plenky. Z toho  je vidět, že vůbec nezáleží na tom, v jaké plínce miminko je. Důležitá je akce rodiče – vyměnit dítěti plenu. Dítě se tak může naučit, že „čurání > teplo v plínce > akce rodiče a výměna za čistou plenu“. Pochopí tak, že je žádoucí být v suché pleně a  v tom se skrývá celý zázrak o schopnosti dítěte být včas bez plenek. Látkové pleny jsou v tomto nápomocnější, než papírové, u kterých by takový přístup velmi atakoval naši peněženku a byl by z hlediska odpadu brutálně neekologický i z pohledu zavilého antiekologa.

Proto trénink na nočník, chceme-li to v pohodě a tak nějak mimochodem, začíná vlastně hned narozením miminka. Miminka se rodí se schopností udržet moč, tedy kontinentní, a snaží se nám to dát najevo. V naší kultuře jsme na to ale zapomněli a je proto pro nás většinou velmi těžké racionálně přijmout jako přirozené, že by miminko mohlo bez problémů od narození vylučovat mimo plenku. Maličká čerstvá miminka často před vyčuráním kňourají, pobrekávají nebo se kroutí či jinak projevují nespokojenost. My se je snažíme v tu chvíli utišit, uhoupat, uvozit, prostě uklidnit (miminko se uklidní, jakmile se vyčurá do  plenky) a přitom stačí málo – dát je vyčurat :-).  Ale tohle přijmout bývá pro nás opravdu těžké.

Snazší – a kulturně pro nás přijatelnější – cesta je přes přebalení v krátkém čase „po“. Zpočátku to znamená přebalit třeba 10x za den, později se u miminek, kde rodiče reagují na vykonání potřeby, tyto intervaly prodlužují. Miminko si totiž udrželo svoji schopnost zůstat kontinentní a posilováním tohoto reflexu přebalováním se z toho nakonec stane vědomý proces.

U miminek, kde rodiče nereagují na signály ohledně vylučování a přebalují podle časového harmonogramu bez ohledu na potřeby miminka, dochází kolem 2-3 měsíce k tomu, že tato reflexní schopnost hlásit potřebu vyhasíná. Miminko se tak stane inkontinentním a s velkou pravděpodobností bude k úniku moči docházet po malých dávkách v krátkých časových intervalech (cvrkání po troškách třeba po 10 minutách naprosto bez účasti vědomí dítěte). Takové miminko bude muset pak vědomě svoji kontinenci natrénovat, až dozraje mozek (to je ono psychology zmiňované „dozrání na nočník“).

Trénink na nočník –  nebo přirozené odplenkování?

V naší kultuře dochází k trénování na nočník – tedy k pocitu rodiče, že by už dítě mělo být schopno udržet vlastní tělesnou čistotu – okolo 2. roku. Ze svého pohledu  toto považuji za velmi nešťastné jednoduše proto, že se s pravděpodobností 99%  tefíme se svým požadavkem na udržení čistoty do přirozeného období  negace a vzdoru (literatura vývojové psychologie udává rozmezí období vzdoru 1,5 roku – 5 let, nejčastěji 18 m – 3 roky). Přimět dítě v tomto období ke spolupráci v čemkoli vyžaduje od nás rodičů velký důvtip a často nadlidskou schopnost sebeovládání. :-)

Přitom když to zkusíme s vylučováním mimo plenku o rok dřív, dítě bude spolupracovat radostně a ochotně. Pokud od narození přebalujeme podle potřeb dítěte, nebude pro ně problém čurání do nočníku či do záchodu. A i pro nás, rodiče, bude snazší vysazovat ve správné intervaly, protože už je máme „v krvi“ od přebalování.

Je samozřejmé, že 10 měsíční dítě bude závislé ve svém bezplenkování / nočníkování plně na rodiči a jeho ochotě hlídat příslušné intervaly. Ale postupně bude schopnější dát třeba pokřikem najevo, že „už“ je čas – zprvu to bude znamenat všeho nechat a hned dát dítko vyčurat, postupně se zase tento interval mezi „budu čurat“ a „čurám“ bude prodlužovat. A s velkou pravděpodobností bude takto 18 měsíční dítě schopné být přes den bezpečně bez plenek. Zvládneme to tedy společně ještě před nástupem těžkého období vzdoru a tím elminujeme jedno z potenciálních bitevních polí. O ekonomické úspoře nemluvě.

Důležité na celé akci přirozeného odplenkování, je právě slovo PŘIROZENÉ. Nejde tedy o nic „ze dne na den“. Jde o kontinuální vývoj dítěte od samého narození. A cesta k samostatnému udržení tělesné čistoty je spojitá – počíná se pravidelným udržováním miminka v čisté plence (je jedno, jestli je to plena z látky, papíru, nebo kýhočerta jaké), přes prodlužování intervalů vylučování, schopnosti miminka „říct si o čistou plenku“  až po schopnost dítěte zavolat pomoc před akcí. Odplenkování pak probíhá mimochodem, není to nic cíleného – stejně, jako třeba naučit dítě samostatně jíst

Ono pověstné mokro v látkové plence (které ale při použitím separačky dítě vlastně stejně necítí) totiž třeba takovým 15 měsíčním dětem vůbec nevadí – to vám zkušené látkařky potvrdí. Mokro pomůže rodičům, aby mohli dítě včas přebalit – šáhnutí bokem do plenky umožní snadnou a průkaznou kontrolu situace  (pokud tedy dítě nemá plenku se stay-dry vrstvou, protože pak to šáhnutí zdaleka nebývá tak průkazné).

Látkové plenky se svým pověstným mokrem můžou pomoci u dětí kolem 2-3 roku, které byly dosud na papírových plenkách. Pomůžou snadněji dítěti vnímat pocity mezi „chce se mi-čurám-mám tam načuráno-dostanu suchou plínu > je žádoucí mít čistou plínu“.

Závěr?

Aby dítě bylo schopné být kolem 12-18 měsíců snadno bez plínek, je úplně jedno, jaké plenky budete na přebalování používat. Co není jedno je, jak často přebalujete – je ale důležité, abyste přebalovali jako reakci na vykonání potřeby do pleny. Tato péče se vám oplatí tím, že se dítko odplenkuje, ani vlastně nebudete vědět jak.

Categories: BLOG